5.7.2011. To, že prechádzka  aj pozdĺž horského potoka môže byť pekná, romantická, ale vďaka ľudskej "neporiadnosti" aj odporná a znechucujúca, nás presvedčil Honza.
Vymyslel nové slovenské slovo "potoking". (Možno si to jazykovedci všimnú)


Foto a komentár Honza.

Jestliže existuje "kaňoning" potom může existovat i "potoking". V úterý 5.7. jsem zajel na Slanskou Hutu k chatě Dolina a  tady jsem nastoupil svou expedici koryty potokú. Podle turistické mapy "117 Slanské Vrchy, Dargov" se tady jedná o Milíčský potok který se zhruba v polovině svého toku stává potokem Starým a jako takový se pod Šipšerom /385,2/ vlévá do Terebly.
  Vody Milíčského potoka tady poměrně rychle utíkají v drobných peřejích tu širším, tu úzkým údolím. Stromy vyvrácené z kořenú ležící přes potok naznačují, že potok s modelováním svého koryta zdaleka neskončil. Jsou tu místa připomínající úzký kaňon, kde voda teče po neustále obrušovaných skalách a potok tu má kamenné dno. Na jiných místech jsou štěrkové lavice nebo valounová pole. Někde jsou kameny opravdu veliké a je vidět, že sem spadly z okolních svahú. Voda je tu čistá a v četných zákrutách i přes metr hluboké túně by se při troše odvahy daly použít ke koupání.
  Milíčský i Starý potok jsou až po soutok s Tereblou víceméně čisté. Všudepřítomných plastú jako jsou PET lahve je tu skutečně minimum a to především až pod bývalým JRD v Novém Salaši. Situace se tragicky mění když začnu putovat proti proudu Terebly. Tady koryto říčky v celé svojí šíři a mnohde i celé, jinak překrásné údolí připomíná spíše smetiště !!! Tady je k vidění všechno možné - plasty, spreje, PET lahve, lednička, igelity, hadry, zaječinec... A Terebla která za nic nemůže, se tu prodírá podél skalních stěn a šumí stejně, jako šuměla dávno před tím, než jí lidé dali jméno.
  Kousek před silničním mostem přes Tereblu jsem opustil koryto říčky a nastoupil cestu zpět k autu. V Novém Salaši jsem minul místní hřbitov a hezký kostelík. Ze svahu před Slanskou Hutou se mi naskytlo několik nádherných pohledú přes Salašskou brázdu na Slanský hrad, na Zemplín přes Trebišov až k Michalovcúm a Vihorlatu. V Slanské Hutě jsem šlapal kolem zahrady k místnímu fotbalovému hřišti. Škoda, že ta zahrada s ŘOPíkem uprostřed nepatří mně...  Za hřištěm je k vidění hezký dúm porostlý divokým vinem. Říká se tomu vertikální zazeleňování a je to dobrá izolace. Ještě jsem za obcí minul pár dalších objektú opevnění z 1.ČSR a za chvíli jsem se už přezouval u auta na chatě "Dolina". Kruh se uzavřel a já se vydal autem směrem k Trebišovu.

- modlitba sv.Františka za vodu: "Sestřičko vodo, děkuji ti, že tak dlouho a trpělivě smýváš všechnu špínu světa."

Jan Voral, Trebišov





Miličský potok pod chatou Dolina.

Minipereje čistej vody.

Jazierko na hornom toku.

Ticho a potok.

Drobné pereje.

Zrkadlo.

Voda a slnko

Pralesné partie toku.

Potok modeluje údolie.

Strážca potoka.

Romantika v údolí.

Bobria hrádza ?

Ticho, počúvajte.

Škriatok zakliatý do kameňa.

Sútok potokov Milíčskeho a Starého.

Kaňon.

Najväčší vodopád.

Pod Novým Salašom.

 Však je to len potok.

Vzácny endemit Slanských vrchov.

Pred sútokom s Terebľou.

Čo urobí veľká voda.

2,5 metra hlboký zárez. A potok sa začína "ozdobovať". Končí romantika a začína hnus.

Špina, špina, špina.

 Hasičom asi nechýba.

Najvyšší "plastový vodopád".

Záclonový vodopád zblízka. Mám toho už dosť, zanechávam potok stoku. ĽUDIA PREČO?????

Kostolík v N.Salaši.

Vertikálne zazeleňovanie.

Slanský hrad.

Chata Dolina. Môj dnešný štart a cieľ .


Chata dolina na turistickej mape tu....